Irving Fisher

Irving Fisher

Datum narození	27. února 1867
Místo narození	Saugerties, New York
Datum úmrtí	29. dubna 1947 (ve věku 80)
Místo úmrtí	New York, New York
Národnost	Spojené státy americké
Ekonomická škola	Neoklasická ekonomie
Pole působení	Ekonomie, Ekonometrie, Matematika
Vzdělání	Yale University
Vlivy	William Stanley Jevons, Willard Gibbs, William Graham Sumner, Eugen von Böhm-Bawerk
Ovlivnil	Milton Friedman, James Tobin, Franco Modigliani, Ben Bernanke
Příspěvky	Makroekonomická rovnice směny, Fisherova rovnice, Fisherův efekt, cenový index, dluhová deflace, Phillipsova křivka, model mezičasové volby, peněžní iluze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irving Fisher (27. února 1867 – 29. dubna 1947) byl americký ekonom, statistik, matematik, vynálezce, průkopník v oblasti ekonometrie a jeden z prvních amerických neoklasických ekonomů, ačkoli jeho pozdější práce o dluhové deflaci se staly doménou postkeynesiánské školy. Joseph Schumpeter ho popsal jako „největšího ekonoma, jakého kdy USA stvořily“.^[1] Tento výrok byl později opakovaný ekonomy Jamesem Tobinem^[2] a Miltonem Friedmanem.^[3]

Proslavil se zejména jako autor transakční rovnice směny. Byl také jedním z prvních významných teoretiků kvantitativní teorie peněz 20. století. Jeho výzkum této teorie umožnilo otevření školy tzv. makroekonomického myšlení známé jako „monetarismus“.^[4] Fisher významně přispěl k teorii užitečnosti a obecné rovnováhy.^[5] Byl také průkopníkem ve studii  tzv. přechodné volby na trzích, což ho dovedlo k vytvoření teorie kapitálu a úrokových sazeb.^[2] Byl také průkopníkem ekonometrie a vývoje indexových čísel. Některé termíny, které jsou po něm pojmenované, zahrnují Fisherovu rovnici, Fisherovu hypotézu, mezinárodní Fisherův efekt, Fisherovu teorii o oddělení a Fisherův trh.

Irving Fisher byl možná první ekonomickou „celebritou“, ale jeho pověst během jeho života byla nenávratně poškozena jeho veřejnými prohlášeními, těsně před havárií na Wall Street z roku 1929, že akciový trh dosáhl „trvale vysoké hladiny“. Jeho následná teorie deflace dluhu (jako vysvětlení Velké deprese), stejně jako jeho obhajoba plně rezervního bankovnictví a alternativních měn, byly do značné míry ignorovány ve prospěch práce Johna Maynarda Keynese.^[2] Fisherova reputace se od té doby zotavila v neoklasické ekonomii, zejména poté, co byla jeho práce znovu nalezena koncem padesátých let, a z velké části díky zvýšenému zájmu o deflaci dluhu po recesi koncem roku 2000.^[6]

Poté, co četně přispěl k ekonomické teorii, se až do své smrti stal nejpřednějším zastáncem úplné rezervní bankovní reformy. Byl jedním z autorů Programu pro měnovou reformu, kde jsou nastíněny obecné koncepce 100% rezervního systému.^[7]